

Když nás něco trápí, bývá léčivé o tom mluvit. Můžete to probrat s maminkou, kamarádkou, terapeutem nebo s kýmkoli, komu důvěřujete. Možná Vás pochopí nebo se o to budou alespoň snažit. Nejúčinnější však bývá hovořit o tom s někým, kdo podobnou situaci zná z vlastní zkušenosti. A někdy je snazší mluvit o tom s lidmi, se kterými nemáme předešlou zkušenost. Máme možnost poodstoupit od svého problému, uvědomit si, že nejsme jediní, kdo danou věc prožívá, a příležitost vidět svůj problém z jiné perspektivy, často ne tak tragicky, jak jsme jej vnímali původně. Ten, kdo zažil to, co my, nás může pochopit skrze prožitek stejných pocitů, obohatit svým neotřelým přístupem k věci nebo inspirovat řešením, ke kterému došel. A přesně k tomu slouží podpůrné skupiny, kde si lidé s podobnými problémy pomáhají sdílením, nasloucháním a vyměňováním zkušeností. V kontaktu s druhými se rodí náš potenciál změnit osobní přístup k sobě, ke společnosti, k problémům, které řešíme, a posunout se tak k radostnějšímu prožívání okamžiků ve svém životě.